Navzájem se vzdalujeme
mám pocit, že to děláš naschvál a marně se snažím zjistit proč.
Nekladu ti to za vinu- musí to být reakce na něco, co jsem udělala. Tak jako jde kůň směrem od tlaku nohy, jako papír do nějž se opřel vítr pomalu odklouže vzduchem pryč.
A mě tak napadla jediná věc...
Co když pláčeme proto, že doufáme, že naše slzy se stanou oceánem, vzlyky větrem, který rozvlní hladinu a přinese nám na vlnách zpátky to, co jsme svou chybou ztratili?
Je to asi důvod, proč často odpouštíme až v slzách.
Žádné komentáře:
Okomentovat