Měla jsem pocit, že se vznáším. Měla jsem pocit, že moje duše skáče, levituje, vznáší se, letí, plachtí. Že už to zvládla...
Za dobu, kterou už tady dýchám, ve mně tenhle pocit nevzbudil ještě nikdo. Nikdo, jen Vy. Tak proč se i přes to, co se mnou dělá jen Vaše pouhá přítomnost pořád bojím. Bojím se, že spadnu. Bojím se, že to bude zase jen a jen má vlastní hloupost, infantilní naivita, která zničí to, o čem teď můžu aspoň snít, všední a krutou, bolestivou realitou, na kterou jsem posledních pár měsíců úplně zapomněla, když jsem myslela na Vás. Bojím se, že budete naštvaný a zklamaný až se to dozvíte. Že se budete cítit využitý, protože já Vám svá křídla neumím propůjčit i kdybych chtěla. Protože mně už je ustřihli- tolikrát mě ztrapnili, ponížili a zesměšnili... a já teď sama při lítání jen bezmocně plácám rukama, zatímco padám do hloubky a svědomí mi křičí zevnitř do uší "Máš tak těžkou hlavu, že s tou se vznášet nedokážeš!"
Za dobu, kterou už tady dýchám, ve mně tenhle pocit nevzbudil ještě nikdo. Nikdo, jen Vy. Tak proč se i přes to, co se mnou dělá jen Vaše pouhá přítomnost pořád bojím. Bojím se, že spadnu. Bojím se, že to bude zase jen a jen má vlastní hloupost, infantilní naivita, která zničí to, o čem teď můžu aspoň snít, všední a krutou, bolestivou realitou, na kterou jsem posledních pár měsíců úplně zapomněla, když jsem myslela na Vás. Bojím se, že budete naštvaný a zklamaný až se to dozvíte. Že se budete cítit využitý, protože já Vám svá křídla neumím propůjčit i kdybych chtěla. Protože mně už je ustřihli- tolikrát mě ztrapnili, ponížili a zesměšnili... a já teď sama při lítání jen bezmocně plácám rukama, zatímco padám do hloubky a svědomí mi křičí zevnitř do uší "Máš tak těžkou hlavu, že s tou se vznášet nedokážeš!"
Žádné komentáře:
Okomentovat